Vážení spoluobčané,

pomalu končí volební období 2010 – 2014, a proto bychom se společně s Vámi chtěli ohlédnout za tím, jak se nám v něm dařilo naplňovat náš program. Chceme otevřeně zhodnotit naše působení v radě i zastupitelstvu MČ a na základě toho Vám předložit bilanci našeho působení v kbelské politice.

Do voleb v roce 2010 jsme vstupovali s přáním dát Kbelům k dispozici své profesní znalosti a zkušenosti. Mnozí z nás uvažovali v souvislosti s komunální politikou především o základní škole, o tom, jak jí pomoci, reformovat ji, zmodernizovat. Naše děti byly teprve v kočárcích a my jsme v souvislosti s nimi už tehdy uvažovali o kapacitách nejen v mateřské, ale samozřejmě i na základní škole. Měli jsme i spoustu dalších nápadů, co ve Kbelích změnit k lepšímu – chtěli jsme, aby komise byly odbornými a nikoliv politickými orgány, aby Kbelák byl seriózním a transparentním informačním médiem, propojit Kbely s okolními lokalitami stezkami pro pěší atp. Zároveň jsme už tehdy měli vizi, jak vést úřad, vyhlašovat a hodnotit výběrová řízení apod.

Ve volbách jsme sice uspěli, ale celková povolební konstelace nabízela jen dvě varianty – buď být odstrčenou a fakticky neinformovanou opozicí a učit se málo, pomalu a těžce, nebo vstoupit do nerovné koalice a z této pozice se snažit co nejvíce ovlivňovat rozhodování rady a vedení obce jako takové. Věděli jsme, že druhá varianta skýtá určitá rizika, včetně toho, že nám někteří škarohlídi budou předhazovat, že děláme „béčko“ ODS a podobně. Také nám ale bylo jasné, že pokud to myslíme s prací pro Kbely vážně, musíme udělat všechno pro to, abychom takovou šanci dostali. To se nám podařilo, s ODS jsme se domluvili na koalici. Od začátku bylo oběma stranám jasné, že koalice je křehká. Ani my, ani ODS netušila, co od druhé strany čekat. Nakonec si nejspíše obě strany něco z té druhé vzaly a i přes nějaká ta zaškobrtnutí koalice nakonec vydržela po celé volební období.

Od začátku jsme čekali, že se nám mnoha šancí k tomu, abychom o něčem mohli fakticky rozhodovat, nedostane. Tak to i fakticky bylo. Až reálné prožití fungování úřadu Městské části (úředníků vedených tajemníkem úřadu MČ) a od toho oddělené zažití fungování zastupitelstva a především rady MČ nám také ukázalo jasné hranice našich pravomocí, které nebyly limitovány ani tak politicky jako časově. Úřad MČ má 50 pracovníků, kteří pracují každý den celou pracovní dobu na pokyn tajemníka úřadu, starosty a obou místostarostů.

Oproti tomu nám byl vyhrazen daleko omezenější prostor. Dvakrát za měsíc jsme naše postoje mohli prezentovat při setkání rady MČ (radní J. Hazlbauer) a čtyřikrát za rok na zasedání zastupitelstva (zastupitelé R. Švec, J. Hazlbauer). K tomu je ještě nutné přičíst cca 4 – 7 zasedání odborných komisí zřizovaných úřadem MČ, jejichž členy jsme se stali. Na druhou stranu jsme nebyli těmi, na kom ležela hlavní odpovědnost za přijatá rozhodnutí. Na řešení všech záležitostí, které bychom chtěli ve Kbelích uskutečnit, či alespoň ovlivnit, jsme tedy z logiky věci neměli častokrát čas a prostor. I z těchto důvodů jsme se rozhodli zkrátka zvolit své programové priority a naopak méně podstatné záležitosti, u nichž máme jen malou šanci něco změnit, neřešit.

Našli se takoví, kteří nám předhazovali, že např. výběrová řízení neděláme podle našeho programu. I

toto však byla jedna z věcí, na které ve dvou lidech v zastupitelstvu na jednu stranu nebyla kapacita, na druhou stranu je třeba dodat, že ani nebylo možné se k přípravě výběrového řízení dostat, neboť jde o práci úředníků. Radní nebo zastupitel se vyjadřují až k správnosti vypracování takového dokumentu. A ten byl správně vypracovaný vždy. Ano, kdybych byl starostou, možná bych celý proces mohl nastavit jinak, ale v této situaci zkrátka není možné chtít měnit všechno.

Za priority jsme si zvolili školství a životní prostředí. Chtěli jsme z těchto oblastí udělat priority i v politice obce. Se školstvím se nám to bezpochyby povedlo, a to i přesto, že většina z věcí, které se dnes zdají být samozřejmé, byla na

začátku našimi koaličními partnery přijímána jen s krajní nevolí a často i velmi podrážděnou reakcí (např. omezování výstavby, zrušení plánované stavby knihovny, rozhodnutí o výstavbě nového pavilonu základní školy). Ukázalo se nám však, že tohle je ta pravá cesta pro nás – přinášet a opakovaně prosazovat principy ze svého volebního programu a opakovanou, převážně odbornou argumentací stále tlačit vedení MČ k tomu správnému řešení. Neúnavně jsme trvali na zadání demografické studie, na jejímž základě byla prokázána nutnost výstavby nové budovy ZŠ, prosadili jsme koncepci komunitního (veřejnosti otevřeného) fungování základní školy, v jejím duchu jsme zorganizovali i celé konkurzní řízení na nového ředitele ZŠ a především jsme přesvědčili koaličního partnera o nutnosti zříci se pilíře svého volebního programu (knihovny) ve prospěch veřejného blaha – vybudování nové školy. I kdybychom nedokázali nic jiného než tyto věci, musíme v jejich světle uplynulé volební období hodnotit jako velice úspěšné.

Během volebního období jsme naše řady posílili o mnohé sympatizanty, další členy, doporučili jsme další lidi ke jmenování do odborných komisí MÚ, své kroky jsme konzultovali s mnohými z Vás, sbírali jsme od Vás podněty. Ačkoliv se nám nepodařilo prosadit zdaleka všechno, především z našich aktivit v oblasti školství je patrné, jakým způsobem pracujeme a chceme pracovat i nadále. Je-li toto i vaše představa o tom, jak řídit Kbely, dejte nám svou důvěru i v blížících se volbách.

Za SNKK Jan Hazlbauer